Čelovky Lucifer/Sporticus jsou mistrem ČR v Rogainingu

Tým Čelovky Lucifer (Petr Dvořák) / Sporticus (Lenka Mechlová) se o uplynulém víkendu stal mistrem ČR v Rogainingu (24h orientační běh). Závod se konal v západním Krušnohoří (Nejdek, Šindelová) a startoval v poledne v sobotu. Pokud Vás baví běhání a pobyt v přírodě, pak čtěte následující odstavce a možná Vás tento sport také chytne.

ROGAINING_2017_START_2
Před startem v pravé poledne ještě s dobrou náladou

Co je Rogaining?

Kdo nezná Rogaining, tak vězte, že je to dlouhý orientační běh v přírodě (6-24h), který je tak náročný, jaký si ho uděláte. Dvě hodiny před startem závodu dostanete obrovskou mapu většinou v měřítku 1:50000 se zakreslenými kontrolními body, za jejichž navštívení získáváte body. Mapa je podobná klasické turistické mapě a kontrolních bodů je na ní opravdu mnoho (letos 67). Je tedy jen na Vás, kolik jich stihnete sebrat a jaký zvolíte postup mezi nimi a pořadí kontrol. Snažíte se přitom maximalizovat bodový zisk, protože podle něj se určí výsledné pořadí. Na každé kontrole je oranžovo-bílý lampion a taková malá krabička, do které zasunete svůj čip a tím se Vám do něj zapíšou body za kontrolu, v cíli pak čip vyčtete u pořadatelů a dle toho se vytvoří výsledky.

RogainingMapa
Letošní mapa – pouze část – celá měla velikost formátu B2 (480 x 690mm)

Závody se konají v různých horských a podhorských terénech po celé ČR mimo husté osídlení, takže je jistota, že se budete pohybovat jen v nezkažené krásné přírodě. Kontroly jsou často na kopcích, na skalkách, na křížení cest, na potocích, ale hodně z nich se nachází také uprostřed náročných terénů, kam by normální člověk nikdy nevkročil.

Jelikož je závod 24-hodinový (do cíle samozřejmě můžete dorazit i dříve), tak několik hodin běžíte a dohledáváte kontroly v noci. A to je komplikované a můžete se snadno splést a zaběhnout si po podobné cestě i několik kilometrů než to zjistíte. Nebo prostě kontrolu nemůžete přesně dohledat, takže dobrá čelovka (např. ta naše) je opravdu nutná a často ani ta nestačí, když například přijdou rozmary počasí a v noci Vám začne hustě pršet a není vidět ani na 5m dopředu.

Všechno jídlo i pití na 24h si nesete s sebou, vodu většinou dobíráte ve studánkách nebo v obcích (když je otevřeno). I to musíte dobře naplánovat. Minimálně také nesete ještě buzolu, čelovku a větrovku na noc, takže batoh je těžký. GPS mapy jsou logicky zakázány.

Napočtvrté mistry ČR

Letos to bylo počtvrté, co jsem 24h Rogaining MČR absolvoval a věděl jsem, že mám výbornou parťačku, se kterou máme na vítězství.  Lenka ještě nikdy tak dlouhý závod neběžela, ale v orientačním běhu se pohybuje dost dlouho a už jsme spolu letos byli na Krkonošském survivalu, tak jsem věřil, že to zvládne.

RogainingMedaile

Poprvé jsem běžel Rogaining už v roce 2012, to už jsem tehdy pět let víkend co víkend závodil v 5h MTBO a 7h-24h přírodních vícebojích, ale nejdelší souvislý běh pro měl byl do té doby jen 50km. Běžel jsem tehdy s také výborným orienťákem Honzou Červákem a obsadili jsme fantasticky 2.místo v mužích. Naběhali jsme 120km s 4km převýšení, ale kvůli mé bolesti podkolenních šlach jsme poslední 2 hodiny jen pomalu šli.

Dvě další účasti jsem běžel s mojí přítelkyní Majdou, jednou jsme byli o malý chlup 4. a podruhé jsme po 12h vzdali po mých problémech s puchýři, kdy snad celou dobu závodu pršelo.

Takže letos to byla moje čtvrtá účast na 24h. Závod startoval v pravé poledne a sluníčko nás pražilo za živa. Naštěstí jsme většinu závodu běželi v lesích, ale i tak nás večer oba dva bolela hlava a to jsme se polévali vodou na každém potoce, okolo kterého jsme běželi.

Uběhly dvě hodiny, já koukám na hodinky a máme uběhnutých 16km. To byl solidní začátek, ale ty těžké kontroly (kopce, bažiny) měly teprve přijít. Pozdě odpoledne jsme se zastavili v jedné restauraci na nejdražší kofolu v mém životě (50kč za 0.5l) a doplnili podruhé vodu (já měl 1.5l petku vody a 0.5l petku s kofolou). Polévku měli jen dršťkovou, takže jsme oba shodně odmítli.

Ve 22h jsme nasadili čelovky, rozsvítili 400 lumenů a před půlnocí byli v Potůčkách, kde jsme ještě stihli otevřenou hospodu a na půlhodiny si sedli a vychutnali opravdu výborný bohatý vývar. Já si dal ještě nealko pivo, abych měl lepší pocit v žaludku a pil taky něco jiného než jen vodu a kofolu. To už jsme měli natočeno 68.5km, ale morálka byla dobrá a problémy nás žádné netrápily.

Další část (terén u hranic) byla o dost náročnější. Kontroly jsme ještě pár hodin sbírali v noci a bohužel byly často obklopeny neprostupným smrkovým hustníkem nebo to byly potoky, kde se dalo postupovat (těžce) právě jen tím potokem. Navíc jsme do toho přebíhaly ledová otevřená údolí, kde bylo kolem nuly a zmrzly nám prsty i úsměv na tváři. Ve 4:00 ráno už bylo vidět, čelovky jsme vypnuli, ale já zíval každých pět minut a oči se mi pořád zavíraly. Dali jsme si klobásu s namazaným rohlíkem, to nám docela pomohlo a probudilo nás.

Jakmile vyšlo sluníčko, tak jsme se rozehřáli a bylo zase dobře. Koukám pak na hodinky a zbývá 5.5h do cíle, tak jsem přešel z chůze do běhu, Lenka neprotestovala a to nám vydrželo skoro až do cíle. Ke konci už jsme věděli, že nám zbývá dost času, ale v okolí už žádné dobře bodované kontroly nebyly, takže jsme šli přímo do cíle a 45min nám ješte zbylo.

Letošní číselná bilance – 120 uběhnutých kilometrů a 3900m převýšení. Čísla ale tolik nevypovídají, často se totiž pohybujete terénem, kde nemůžete ani běžet nebo se drápete do šíleného kopce a hodinky Vám ukazují tempo 30min/km.

Proč Rogaining nikdy neabsolvovat?

Tohle je závod, kde si prostě sáhnete na dno svých sil, ať máte natrénováno sebelépe. Procvičíte orientaci, kdy i nejmenší nepozornost Vás může stát půlhodinu času, okusíte několikrát stav absolutního vyčerpání. Desetkrát přitom přelomíte větev přes achilovku, uklouznete, třicetkrát zakopnete, projdete x-krát ostružiním, vysokými kopřivami a praštíte se bolestivě do kolena nebo do holeně nebo vymknete kotník.  Na každé druhé kontrole si navíc kompletně namočíte nohy (někdy i ztratíte v bažině botu), stejně tak Vás potrápí i zkrabatělé nohy plné puchýřů a procvičí Vaši morálku pokračovat neustále dál.

Proč ho ale jednou musíte zkusit?

Důvodem proč to děláme, je pravděpodobně to, že jsme soutěživí a chceme si pravidelně dokazovat, že lidské limity jsou obrovské a že na to máme. Práce s papírovou mapou a buzolou je navíc opravdu návyková a zábavná, kombinování a hledání ideálních postupů dokonale cvičí Váš mozek. Není to vždy o fyzickém výkonu, dobře mapující tým může v klidu porazit i rychlíky, kteří dělají chyby a to je na tom pěkné.

Bloudeni
Zde vidíte, že i mistři dělají chyby. Z mapy jednoduchá dohledávka (kámen u vrcholu) se v noci změnila ve 20min. prohledávání neprostupného hustníku.

Možná také během závodu uvidíte krásný západ či východ slunce, poznáte dokonale místní flóru a faunu. Ale hlavně, až do toho cíle doběhnete, tak pocítíte něco, co Vás na dlouho udělá šťastným i když budete při chůzi pajdat a kolegové v práci si budou při vašem vyprávění klepat na čelo.